Jakub Kadlec
Rozhovor
1. Jaká je tvoje nejsilnější motivace k praxi?
Na začátku to byl určitě a především lama Ole. Jako fungující, konkrétní příklad někoho, kdo má určitou realizaci. Vůbec většina učitelů Karma Kagjü ukazuje velkou inspiraci k rozpoznání podstaty mysli. Mají toho hodně co dát a každý by chtěl být jako oni. Později začneš sám rozumět určitým věcem. Vlastně čím dál víc chápeš obě strany mince, víc rozumíš tomu, co je podmíněná existence a nepodmíněná existence. Vidíš, že lidi se chovají hloupě, protože jsou nešťastní, nevědí, jak funguje mysl a zákon příčiny a následku. Následkem nevědomosti mají rušivé emoce, v reakci na ně potom dělají, mluví a myslí nesprávným způsobem, a tak si vytvářejí problémy. Pomalu začínáš chápat, že nic takového jako trvalé štěstí v podmíněné existenci neexistuje. Všechno se neustálé mění. Věci, osoby, situace a pocity se objevují v prostoru, hrají si v něm a zase mizí. Když zjistíš, že tento vlastně vědecký princip se týká všech jevů – prostě celého tvého života, tak už nemáš chuť se tím dát nachytat. Přece nelezeš na suchou větev dvakrát – no dvakrát možná ano, ale po šesté už bys to dělat neměl.
Zároveň začínáš chápat, že mysl, která spočívá sama v sobě, je tvůj nejlepší přítel. Podrží tě v každé situaci. Když má prostor a pozornost, pak si začneš být jistý ve všech situacích a budeš vědět, co máš dělat. Přitom se na místě, kde se dřív odehrávaly různé neurózy, objeví trocha radosti a možná i nějaká moudrost. Když něco uděláš, tak máš radost, když se to povede. Když ne, tak prostě máš zkušenost a zahrneš to do svého systému. Příště pak děláš měně chyb, nemusíš to pořád rozebírat. Hned se můžeš vrhnout na jinou dobrou věc. Takže určitě motivace od našich učitelů na „vnější“ úrovni a vlastní pochopení na „vnitřní“ úrovni.
2. Jak vnímáš roli buddhistického učitele ?
To je někdo, kdo má velmi vysoký standard. Nepohnutelnost mysli ve všech situacích, vnímání situací a jevů jako svobodné hry prostoru a přirozená laskavost, která se projevuje jako tvrdá práce pro ostatní. Někdo takový manifestuje v prostoru možnost dosažení osvícení. Nejdůležitější bývá samozřejmě ten, který přímo ukazuje na toho, kdo všechno prožívá, na samotnou podstatu mysli.
Takže pro mě jsou takovými učiteli lama Ole, 17. Karmapa, Lobpön Cečhu rinpočhe a další.
Učitel je živý příklad. Na mentální úrovni vnímání to někdy prožíváš jako ránu mezi oči. Osvícení je možné, sedí tady před tebou! Různá omezení mysli a neurózy takové rány velmi špatně snášejí.
Něco jiného je poslouchat něčí přednášku a moudře pokyvovat hlavou. Když však ty sám začneš dělat přednášky, věci se změní. Tvoje pozice se náhle změní, najednou musíš sám ukázat, co v tobě je. Určitě jeden z důvodu, proč Ole chce, abychom učili, je to, že můžeme ušetřit lidem čas. Už nemusí dělat chyby, které jsme dělali my. Myslím, že úkolem tzv. cestujících učitelů je dát lidem možnost mít kontakt s osvobozujícím učením a výjimečným požehnáním naší linie. Když budou mít tuhle možnost, pak už se sami rozhodnou.
3. Co bys řekl ke zrodu, vývoji a současnému stavu buddhismu Diamantové cesty u nás?
Na začátku bylo pár nadšenců, během vývoje už skupinka nadšenců, no a teď pořádná skupina nadšenců. Všechno se dělo, děje a bude dít díky dvěma věcem. Požehnání naší linie a našich učitelů na jedné straně a otevřenosti, důvěře a práci skupiny idealistů na straně druhé. Měli jsme velké štěstí na lidi, kteří během těch devíti let začali praktikovat. Vždycky, když jsme potřebovali někoho s určitými schopnostmi, tak se objevil. Objevili se lidé, co umí dělat grafiku, překládají knížky a texty, budují centra a dělají spoustu dalších aktivit. Věci, které tu vznikly a vznikají, dělali nadšení lidé pro nadšené lidi. Takže k tomu, že mám příležitost pracovat na tom všem s takovými lidmi, mohu říct jen: „Je mi ctí.“
4. Děláš přednášky o buddhismu, jezdíš po různých meditačních centrech. Jak to koresponduje s tvým normálním životem?
Co myslíš tím „normální“? Velmi dobře, protože mám možnost praktikovat a používat metody, které probouzejí potenciál mysli. Praktikovat buddhismus znamená správně prožívat svět. To nejsou dvě různé věci. V čemkoli, co děláš – pracuješ, přednášíš, cestuješ nebo se bavíš – máš prostě víc možností. Můžeš mít víc nápadů a energie při práci, víc uvolnění při zábavě a víc přítomnosti a spočívání v mysli při prožívání situací. Od určitého okamžiku se praxe prostě stává nevyhnutelnou. Protože lépe funguješ a věci mají význam.
5. Jak se změnila tvá role v buddhismu a tvůj postoj k němu během té doby, co praktikuješ ? Myslíš, že existuje nebezpečí, že člověk zabředne do určitého buddhistického klišé?
Ano, máš pravdu, má role se změnila a můj postoj taky. Je to neustálý vývoj. Na začátku je dharma přítelem, který jde vedle tebe, a po určité době ji už nemůžeš oddělit od svého života.
Zabřednout do klišé? No, to se může stát velmi snadno. Buddhovo učení je velmi logické. Docela dobře se dá pochopit, o co tu jde. Ale zároveň si už všichni myslíme, že to i prožíváme, a to je chyba. Naše uvažování je v tomto velmi zrádné.
Když vidíš, jak někdo jezdí ve Formuli 1, tak snadno pochopíš, o co tu jde, ale neznamená to, že zároveň umíš jezdit v F1. To, že někdo dostane vysvětlení k čistotě všech jevů, prostě neznamená, že to i zrealizoval. Je dobře si uvědomit, že odstup od rušivých emocí a svoboda mysli jsou věcí neustálého tréninku. Jednak v meditaci a taky v různých situacích v životě. Spíš bych to přirovnal k fyzickému tréninku než něčemu intelektuálnímu.
Když naši učitelé hovoří o svobodě a radosti podstaty mysli, tak se pak může stát, že má každý plnou pusu takových výrazů, ale vůbec neví, o čem mluví. Naštěstí tzv. ochránci, energetická pole moudrosti, se o toto postarají. Velmi rychle najednou přistaneš v situaci, kde není dost odstupu od emocí, dost moudrosti, případně schopnosti prožívat věci jako sen. Tehdy poznáš, že ještě nejsi na neosobní úrovni, znova bereš málu do ruky, sedáš si na meditační polštář a...
6. Chceš něco vzkázat našim čtenářům?
To, co je motem britských speciálních jednotek SAS: „Who Dares Wins“ (Kdo se odváží, zvítězí!). Když už člověk jednou dostal metody k tomu jak se rozvíjet, tak by to měl i dělat. Je třeba to zkoušet znovu a znovu. To, že občas spadneš na nos, není důležité. V podmíněné existenci nemáš co ztratit, můžeš jenom vyhrát.