Roman Lauš
Rozhovor v brněnském rádiu Petrov
Když se řekne buddhismus, vybaví se mi nejasné východní náboženství, vlasy na kraťoučko – i když… poloha lotosového květu. Mohl bys tedy buddhismus blíže představit?
Když se na mě podíváš, tak já moc krátké vlasy nemám, místo v lotosové pozici tady sedím ve studiu na židli, nemám smotané nohy do uzlu nebo něco podobného a nepřišel jsem sem v žádném oranžovém županu. Takže dá se říct, že buddhismus nemusí vždy vypadat jako exotické náboženství z Východu. Pokud mluvím o buddhismu jako o náboženství, je nutné zdůraznit, že se jedná o „náboženství prožitku“. Jinými slovy, že buddhismus neobsahuje žádnou víru ani dogmata, jak je tomu v ostatních náboženstvích, ale každé tvrzení je možné – a dokonce nutné – si ověřit. Protože sám Buddha říkal svým žákům: „Nevěřte v jediné učení proto, že to řekl Buddha, ale vše si sami ověřte.“
Buddhismus v sobě zahrnuje také prvky náboženství, filozofie i psychologie. Je nutné ale říci, že buddhismus není žádnou novinkou, která by se tady objevila. Je to starý systém, který má trvání více jak dva a půl tisíce let, opírá se o prožitek mysli a je předávaný z učitele na žáka až do dnešních dnů. Takže bych řekl, že buddhismus jsou spíše metody jak pracovat s myslí, které mají bezprostřední vliv na náš každodenní život. Nezávisle na prostředí, kde tyto metody používáme.
Kdo to byl vůbec Buddha a co to znamená buddha?
Buddha nebyl žádný bůh, Buddha není žádná modla, ke které se všichni modlíme a tak dále. Buddha je nebo byl stejná osoba jako my všichni. Myslím historického Buddhu Šákjamuniho. Buddha pouze rozpoznal absolutní podstatu mysli, která je jako prostor, to znamená, že Buddha může být chápán jako stav mysli. Jinak řečeno, rozpoznal, jak se věci mají. Viděl, že všechny bytosti chtějí být šťastné, ale že z důvodů nevědomosti stále trpí. Uviděl, že mysl není žádnou věcí, na kterou bychom mohli ukázat a říct, je taková, vypadá takto, má takový tvar a takový rozměr. Spíše rozpoznal, že je podobná prostoru. To znamená, že všechny věci, tak jako v prostoru, se objevují a mizí – naše myšlenky, radosti, deprese, všechny věci a jevy se objevují, hrají si a opět mizí v prostoru. Že prostor je spíše určitou informací nebo nádobou, která vše spojuje. Většinou víme ještě dříve, než nám někdo zavolá, kdo volá, nebo když si jdeme vybrat poštu do naší poštovní schránky, tak ještě předtím, než jí otevřeme, víme, kdo nám píše.
Co to znamená, když na vaší pozvánce na setkání s lamou Olem Nydahlem stojí, že je to buddhismus Diamantové cesty? Co je to ta Diamantová cesta?
Tady je asi na úvod dobré říct, že Buddha předal tři úrovně učení. To znamená, že předal buddhismus pro lidi, kteří se chtějí vyhýbat svým vlastním problémům, to je tak zvaná Malá cesta. Potom pro lidi, kteří jsou schopni v sobě vidět potenciál, otevřenost a jsou schopni pomáhat těm ostatním, předal učení nazývané Velká cesta a nakonec předával učení lidem, kteří chtěli přímo a rychle prožít podstatu své vlastní mysli. To je Diamantová cesta. Žádná z těch cest, o kterých jsem mluvil, Malá, Velká nebo Diamantová cesta, není horší nebo lepší. Jediný rozdíl, který v tom je, je ten, že Buddha předal 84 000 učení a ta učení jsou určena různým lidem, protože vidíme kolem sebe, že lidi jsou různí a mají různé tendence. Nejde o to, abychom si vzali všech těch 84 000 učení a používali je. Je to něco podobného, jako kdybychom přišli do lékárny, bolela nás hlava a místo toho, abychom odešli s acylpyrinem v kapse, tak odjedeme nákladním autem, plným léků z té lékárny. To znamená, že využíváme dané metody, které nám vyhovují nebo které odpovídají našim osobním tendencím.
Potom konkrétně Diamantová cesta je určena samostatným a nezávislým lidem s nadbytkem energie. To znamená lidem, kteří v Buddhovi nevidí nějakou vyšší bytost nebo nějakého boha. Vidíme v něm někoho, kdo vykonal určitou práci a dosáhl plného rozvinutí potenciálu lidské mysli.
Co lidem ze západní společnosti může vůbec Buddhovo učení ještě v dnešní době nabídnout?
Myslím, že to jsou logické metody a rady jak pracovat se svou vlastní myslí v každém okamžiku našeho života. Když se podíváme, tak po světě je téměř 400 center buddhismu Diamantové cesty, které jsou založeny na přátelství a idealismu. Máme tak možnost setkat se s těmito metodami bezprostředně v našem místě. Nemusíme jezdit pro buddhistické nauky někam do Tibetu, Nepálu či Indie, jak si pravděpodobně většina lidí myslí. Pracovat s myslí bychom tedy měli teď a tady, to znamená být si vědomi všech našich myšlenek, slov a činů a k tomu, abychom to dokázali, nám cesta do Tibetu či do Nepálu nepomůže. I když je to, myslím, zajímavá zkušenost – sám jsem měl tu příležitost tyto země navštívit a myslím, že je tam mnoho zajímavých míst, ale opravdu upřímně jsem rád, že se mohu rozvíjet zde v Evropě.
Řekl bych, že buddhismus nám dává hlavně svobodu a učí nás zdravému úsudku.
Když jsem se připravovala na setkání s tebou, tak jsem si prohlížela některé ty příručky a tam se hodně píše o meditaci. Co to vůbec je meditace?
Zase jde o pojem, který lidé chápou různě. Setkal jsem se s tím většinou v takové formě, že si lidé představují nějakého mumlajícího mnicha sedícího pod stromem, ale ve skutečnosti je meditace velice praktická metoda používaná k práci s naší myslí. Dá se říct, že v meditaci se učíme prožít mysl takovou, jaká je, bez nějakého přidávání nebo ubírání. Díky této zkušenosti jsme schopni vidět náš život plný možností. Jsme schopni vstupovat do všeho, co se kolem nás děje, takovým stabilním a uvolněným způsobem, jsme schopni se radovat z toho, co je pozitivní, a dokonce se zájmem nebo se zaujetím se dívat i na těžké situace. To znamená, že se z těch situací můžeme dokonce něco naučit a pomoci v podobných situacích druhým.
Dalším pojmem, který se tam hodně objevoval, byla karma...
Pojem karma je většinou znovu chápán různým způsobem. Raději bych použil označení „zákon příčiny a následku“. Nejedná se tady o nějaký osud, kde je již vše předem naplánováno a my s tím nemůžeme nic dělat. Zákon příčiny a následku nám dává vždy možnost volby. To znamená, že když vidím, že určité příčiny mají určitý následek, je potom pouze na mém vlastním uvážení, zda si vyberu život plný utrpení či radosti a štěstí, který si přeje každý z nás. To si, myslím, většina lidí uvědomuje, že takto ty věci fungují, že je tam nějaký zákon příčiny a následku, ale většinou lidé zapomínají, že kaktusy, na kterých teď sedí, si zasadili v minulosti sami. Proto se neustále snažíme vinit za naše problémy svět, okolí, vládu, někdy například počasí... Jednoduše nevidíme, že v našem životě rozhodujeme my sami a ne nějaký pán někde v nebi, podle toho, v jaké je zrovna náladě.
Mohl bys mi vysvětlit, kdo je to Karmapa a kdo lama?
Karmapa, jak jste se asi mohla dočíst z našich materiálů, je první vědomě se znovuzrozující lama Tibetu. Karmapa se znovu a znovu rodí na tento svět, aby mohl předávat učení a zprostředkovat všem bytostem kontakt s jejich přirozenou podstatou mysli, o které jsem se zde snažil víceméně hovořit. Karmapa je také hlavou linie Karma Kagjü, což je jedna ze čtyř nejstarších škol tibetského buddhismu. Škola Karma Kagjü je charakteristická svou silnou orientací na praxi a rozvoj aktivity s cílem pomáhat všem bytostem. Karmapa nyní žije ve své 17. inkarnaci jako Thaje Dordže v Indii a několikrát již navštívil Evropu.
Co se týká lamy… Lama je někdo, kdo nám umožňuje vidět náš vlastní potenciál, který je obsažen v každém z nás, a kdo nám předává metody jak tohoto stavu dosáhnout. Na Diamantové cestě je nevyhnutelné využívat příkladu učitele pro náš rozvoj. Nejde ale jenom o to někomu slepě věřit či ho následovat. Lama nám dává možnost ověřit si, zda opravdu to, o čem mluví, také ve svém životě prožívá. Když hovoří o mysli jako o neohrožené, plné radosti a aktivního soucitu, měl by být schopen být sám neohrožený v každé situaci, být neustále zdrojem inspirace a radosti a v každé vteřině pracovat pro dobro všech bytostí. Když se podívám například na lamu Oleho Nydahla, mohu vidět, že každý den přednáší v jiném městě po celém světě. Každý den odepisuje na desítky, stovky dopisů a mailů. Práce pro ostatní mu zabírá dvacet hodin denně – myslím, že tady nemůže být řeč o něčem osobním.
Kde a kdy si mohou posluchači, zájemci tyto metody ověřit? Je přístup na přednášku, setkání s lamou Olem Nydahlem umožněn všem?
Samozřejmě, každý, kdo by měl zájem si tyto metody ověřit, je zván na přednášku lamy Oleho Nydahla, ať již zde v Brně nebo v jiném místě (v roce 2003 to bude Praha, Brno, Ostrava a České Budějovice, pozn. redakce), nebo na meditační kurz v Těnovicích u Plzně. Přístup je samozřejmě umožněn všem.
A teď trochu osobnější otázka. Jak ses dostal k buddhismu ty?
Myslím, že u mě to bylo poměrně jednoduché. Po bouřlivých studentských letech, vysedávání po hospodách a řešení těch základních problémů, které asi každý řeší na střední či na vysoké škole, už mě to posedávání po klubech a tak dál příliš neuspokojovalo. Už v té době jsem se zajímal o různé filozofické směry, ale žádný z nich mi nedával nějaké konkrétní metody, abych s mými problémy mohl pracovat nebo abych je mohl vyřešit. Poté se ke mně dostalo pár buddhistických knih, mnoho věcí mi přišlo velice logických, zkoušel jsem také nějaké meditace na zklidnění mysli, ale příliš se mi to nedařilo. V té době měl lama Ole svou první přednášku v Brně, takže jsem se rozhodl, že si půjdu poslechnout o buddhismu taky od někoho osobně, nejenom že budu číst knihy. Bylo to velice zajímavé. Velký dojem na mě udělali také lidé, kteří přednášku organizovali. To znamená ti, kdo metody Diamantové cesty využívali. Byla tam opravdu cítit taková uvolněná atmosféra, plná přátelství a otevřenosti, bez nějaké povrchní duchovnosti nebo něčeho podobného. Takže jsem se rozhodl, že si tyto metody sám vyzkouším. Dnes, po pár letech mohu říct, že problémy, kterým jsem dřív připisoval takovou nevyhnutelnou důležitost, mi již nepřipadají tak dramatické. Dnes prožívám určitě více radosti, více štěstí než dříve, bez toho, abych se musel něčeho vzdávat. Čím dál víc mám takový silnější pocit, že mohu občas pomoci i někomu druhému, že už se v každém okamžiku nezabývám pouze svými vlastní neurózami a představami o mně samém, protože já jsem pouze jeden a bytostí je nespočet. Co lepšího bych tedy mohl dělat?