Úvodní slovo

Vážení čtenáři,

Uběhl další půlrok, zimu vystřídalo léto a s ním mnoho příležitostí jak si znovu ověřit buddhismus Diamantové cesty v praxi. Lamové a učitelé naší školy nás tentokrát nešetřili a nenechali nás ani na chvilku spadnout na úroveň, ze které bychom nebyli schopni vidět, „jak se věci mají“. Jednoduše řečeno, celé léto bylo „nabité“ požehnáním, radostí a neuvěřitelným rozvojem na mnoha úrovních.

Vše začalo na počátku roku v Kalimpongu (Indie) a Káthmándú (Nepál). Tam jsme měli možnost se setkat se 17. Karmapou Thajem Dordžem a s učiteli jako Lobpönem Cečhuem rinpočhem či lamou Olem Nydahlem a jeho ženou na jiném místě než v Evropě. Ke konci jara nechyběl ani každoroční meditační kurz v Chorvatsku. Na ostrově Pag se více než stovka praktikujících mohla zúčastnit týdenních intenzivních Přípravných cvičení pod vedením cestujících učitelů dharmy.

Poté se již vše rozbíhalo ve velkém letním stylu. Týden trvající iniciace v  německém Kasselu jistě zasely několika tisícům praktikujícím semínka osvícení hluboko do podvědomí. O rychlém rozvoji a spontánní aktivitě svědčí nově postavená Stúpa zázraků v polských Kucharech.

Během léta se objevilo mnoho aktivit, které dají řadu příležitostí všem, kdo se chtějí podílet na rozvoji buddhismu (nejen) v  Česku. Centra začínají komunikovat na úrovni vlastní země a také čím dál více spolupracují s centry po celém světě. A tak pravděpodobně nikoho nepřekvapí projekt Evropského (světového) centra, který Vám v krátkosti přiblížíme uvnitř čísla.

Snažili jsme se zachytit celkovou letní atmosféru zařazením reportáží a článků z  těchto akcí. Samozřejmě, jak jste již zvyklí, nebudou chybět ani nadčasové články našich učitelů, které směřují přímo, bez zbytečných zastávek, k naší podstatě ­­– samotné mysli.

Rádi bychom také upozornili na vznik nových stránek nakladatelství Bílý deštník, které vydává i tento časopis – www.bily-destnik.cz. Na těchto stránkách se setkáte nejen s publikacemi, ale také s veškerými informacemi týkajícími se tohoto časopisu.

Léto tedy pomalu končí a my se zase se špetkou naděje, že konečně rozpoznáme hry našeho ega, snažíme veškeré požehnání a inspiraci využívat v každém okamžiku našeho života.

Roman Lauš, šéfredaktor

< Zpět na obsah čísla