Centrum buddhismu Diamantové cesty Brno
Historie buddhismu Diamantové cesty v Brně sahá zhruba do roku 1996. Tehdy ovšem ještě neexistovalo stálé centrum, byla zde jen malá skupinka nadšených buddhistů a začínajících praktikujících, kteří se scházeli k meditacím nejprve v bytě jedné starší dámy a později v jedné ordinaci. Vše se začalo měnit až po návštěvě prvního cestujícího učitele Marka Witka z Polska.
22. června 1998 zavítal do Brna lama Ole Nydahl. Byla to jeho první návštěva Brna a organizaci přednášky tehdy ještě z větší části zajišťovali lidé z pražského centra.
V té době se skupinka scházela v ordinaci jedné masérky, kde bylo sice velmi příjemné a útulné prostředí, ale přece jen to bylo provizorní řešení a také kapacita už pomalu nestačila, protože po přednášce lamy Oleho začínali přicházet noví lidé. Tenkrát ve skupině převažovaly ženy, dnes je tomu – bohužel – naopak.
Po prázdninách téhož roku se naskytla možnost sdílet prostory v jednom – opět masérském – salonu, relaxačním centru s nevšedním názvem HAJAJA Relax. Bylo to téměř ve středu města, na nově opravené ulici. Na stěně v meditační místnosti byl umístěný velký obraz 16. Karmapy, ale mimo dny, kdy se tam scházeli buddhisté, vévodila místnosti vysoká drátěná pyramida s relaxační matrací. Bylo to dobré místo, jediný problém byl ten, že se tam kromě buddhismu provozovaly i jiné, „esoterické“ aktivity, které přitahovaly určitý druh „sběratelů duchovních zážitků“ bez opravdového zájmu o práci s myslí. Strávili jsme tam další rok a během této doby se ustálila „základní sestava“ skupiny, která položila pevné základy dnešní brněnské sanghy Karma Kagjü.
V průběhu roku jsme si začali uvědomovat, že je čas, abychom si začali hledat nové místo, které by bylo jen „naše“ – prostě kde by se nemísily různé duchovní směry a kde by bylo od prvního pohledu jasné, čím se zabýváme. Znamenalo to zcela se postavit na vlastní nohy. Postupně se pro to nadchli všichni členové sanghy. Začali jsme hledat vhodný objekt, který bychom si mohli pronajmout.
Po mnoha silných přáních se nám to konečně podařilo. Uvolnilo se jedno místo – k překvapení všech bývalá mateřská škola. Pamatuji se, s jakým nadšením jsme si prohlíželi miniaturní záchůdky a umyvadélka a obrázky princezen na stěnách. V září 1999 jsme se nastěhovali a začali toto místo uzpůsobovat našim představám a potřebám. V gompě jsme instalovali oltář a obrazy, zařídili jsme kancelář, vybavili kuchyni i další místnosti a zušlechtili obě přilehlé zahrady.
Toho roku na podzim měl lama Ole přednášku v Trenčíně a další den v Praze – bylo tedy jen otázkou bleskové dohody, aby se cestou zastavil v Brně a nové centrum požehnal. Dostalo buddhistický název Karma Wangčhug Ling, což znamená tibetsky „Místo velké síly“.
Od té doby uběhl rok, než se měl lama Ole znovu objevit v Brně, tentokrát opět na své veřejné přednášce 19. září 2000. Za tu dobu se v centru mnohé změnilo. Přibyli noví členové a skupina se ještě více stabilizovala. Najednou tady bylo místo, kde mohl každý praktikovat téměř kdykoli. Dvakrát týdně (později třikrát) jsme se scházeli na společné meditace. Ukázalo se, že nové centrum je velice příhodným místem pro praxi i většího počtu lidí, a tak jsme začali pořádat společné „retreaty“, často za účasti některého ze zahraničních cestujících učitelů. Dnes tyto akce pořádáme asi tak jednou za dva měsíce. Úvodem bývá veřejná přednáška hostujícího učitele (někdy v centru, někdy v pronajatém sále ve středu města) a poté následuje společné vykonávání buddhistických Přípravných praxí (tib. ngöndro) prokládané společným jídlem a dynamickými večerními tanečními zábavami. Za letního počasí čas od času posedíme u ohniště na dvorku a přitom se bavíme a opékáme špekáčky. Na tyto akce často přijíždějí buddhisté i z ostatních českých a moravských center, ze Slovenska a dokonce i přátelé z Polska, kteří si naše centrum velmi oblíbili.
Během tohoto roku byly také na půdu brněnského centra spontánně a zcela přirozeně přeneseny vydavatelské aktivity Společnosti Diamantové cesty. Jednak se sem soustředila tvorba nově vznikajícího časopisu Buddhismus dnes (právě držíte v ruce jeho čtvrté číslo) a také se zde začaly provádět překlady, korektury, sazba a grafické zpracování publikovaných knih s tematikou buddhismu Diamantové cesty. Byly zde vydány knihy jako např. Darebáci v rouchu od Tomka Lehnerta nebo Velká pečeť od lamy Oleho Nydahla. V současné době se připravují další, takže je na co se těšit. Také časopis dostal novou podobu a lepší grafické provedení.
V roce 2000 jsme také vytvořili vlastní webové stránky, které se staly impulsem pro dynamický rozvoj všech ostatních center v oblasti Internetu. Dnes již má každé větší centrum své vlastní stránky, celonárodní stránky výrazně zlepšily svou kvalitu i aktuálnost a mají poměrně vysokou návštěvnost. (O internetových aktivitách viz též článek „Toulky po českých webových stránkách“ v tomto čísle.)
Za rok se naše skupina rozvinula natolik, že byla schopná samostatně a bez problémů uspořádat výše zmíněnou přednášku lamy Oleho. Vyžadovalo to přípravu spousty různých věcí – od tisku plakátů, letáků a vstupenek, přes propagaci na Internetu až po zajištění sálu, přípravu centra apod. Nakonec se všechno dobře podařilo a na přednášku přišlo cca 500 lidí hledajících odpovědi na otázky týkající se smyslu života a odhodlaných pracovat se svou myslí.