Ukázka z knihy otázek
Ole Nydahl
Připravil Jan Matuška
Brzy se v centrovních dharmashopech i na pultech knihkupectví budete moci setkat s novou knihou otázek a odpovědí z přednášek a kurzů lamy Oleho Nydahla. Obsahuje otázky a odpovědi z českých kurzů a přednášek, které jsme uspořádali za uplynulých šestnáct let.
Kniha je rozdělená do devíti kapitol s názvy: Buddhismus, Příčina a následek, Umírání a smrt, Podstata mysli, Učitel a žák, Meditace, Pocity, Láska a moudrost, Každodenní život, Zdraví a přináší praktické informace o praxi buddhismu, o mysli a každodenním životě z pohledu Diamantové cesty. Nechybí samozřejmě kapitola s názvem Vysvětlení důležitých pojmů a seznam center BDC v Česku a na Slovensku.
Na přepisu textů se podílela skupina vedená Petrem Šmídem, překladu se zhostili překladatelé, které znáte i ze stránek tohoto časopisu, a knihu uspořádal Jan Matuška.
Přinášíme vám krátkou ochutnávku.
Jak s buddhismem začít?
Přijmi útočiště a zamysli se nad tím, do jaké míry je Buddha dokonalý. Měl bys porozumět tomu, že vnější dokonalost jsi schopen vnímat jen proto, že už ji máš sám v sobě. Je vyjádřením tvého bohatství a tvé síly. Vždy, když uvidíš dokonalost vně, uvědom si, že jsi to ty. Pak vše takové zůstane a potvrdí se samo od sebe. Přijetí útočiště je velmi důležité.
Mí rodiče o mě mají starost, protože praktikuji buddhismus, a odrazují mě od něj, co mám dělat?
Nejprve jim řekni, ať si o buddhismu něco zjistí, a pak si o tom s nimi promluv. Ať si přečtou knihu Jak se věci mají. Pak budou vědět, co to buddhismus je, a můžete si o něm popovídat. Zkus jim říct: „Nemůžeme se bavit o něčem, co já znám, a vy ne. To by nebyla žádná diskuze.“
A když to bude i nadále problém, vezmi výtisk české ústavy, která zaručuje svobodu vyznání, a ukaž jim ho. A pak můžeš říct, že křesťanství a všechna náboženství víry zabila miliony a miliony lidí a buddhismus nikdy nikoho nezabil. Uvidíš, co řeknou. Nikdy jsme se nezabývali misionářstvím ani jsme nikoho nenutili.
Je osvícení náhoda, nebo je logickým důsledkem dobrých činů?
Vždycky jsme měli buddhovskou podstatu. Mysl vždy byla nezničitelným jasným světlem. Buddha nám nemůže nic dát. To, co může udělat, je odstranit zatemnění a závoje, které nám brání prožívat svou buddhovskou podstatu.
Jestli je všechno sen a nic není skutečné, a zároveň si máme být vědomi příčiny a následku, vnímat jevy, cítit je prostřednictvím svých těl, pozorovat je, není to pak určitý druh skutečnosti? Co znamená „skutečný“ a „skutečnost“? Kde je hranice mezi buddhismem a nihilismem, když je všechno iluzí?
Jde o to, že probudit se je možné pouze z dobrého snu. Ze špatného se neprobudíte. Přestože je všechno jako sen, stále si myslíme, že je to skutečné. Z dobrého snu se tedy probudíte do svobody a realizace, a špatný sen skončí rozhovory s mnoha lidmi v dlouhých bílých pláštích, kteří nám budou nabízet spoustu prášků. „Skutečný“ a „skutečnost“, to nejsou žádné škatulky. „Skutečný“ a „skutečnost“ znamená, že se něco děje.
Co se týká poslední otázky ohledně hranice mezi buddhismem a nihilismem: nihilismus znamená černou díru a buddhismus vyleštěné zářivé zrcadlo. V tom je rozdíl. Neříkáme: „Nic neexistuje,“ ale chápeme, že existuje něco, co ví, že nic neexistuje. Toto vědomí je absolutní a nezničitelné.
Snažím se vidět svět jako sen, ale zdá se mi velmi skutečný. Jak s tím pracovat?
Všimni si pomíjivosti. Všechno se neustále mění, ne? Podívej se na těla okolo, všechna se hýbou, podívej se na tváře. Všechno je neustále v pohybu, nic není stálé ani trvalé. Před sto lety tu nikdo z nás nebyl a za sto let tu nikdo z nás nebude. Neříkej mi, že jevy jsou skutečné…
Co máš na mysli absolutní pravdou?
Absolutní pravda je okamžik „aha“ „teď a tady“. Bez prožívání oddělenosti mezi tím, kdo se dívá, tím, co vidíte, a díváním se. Je to právě tento okamžik. Když jste schopni si uvědomovat to, co je mezi myšlenkami a za myšlenkami, co myšlenky poznává, pak budete schopni tento stav udržet a zůstávat v něm déle a déle.
Slyšel jsem, že k tomu, abych dosáhl osvícení, potřebuji učitele. Je to pravda?
Ano, učitel je potřeba. V určitých okamžicích rozvoje potřebujete někoho, kdo vám nastaví zrcadlo, abyste uviděli svou tvář. Tendence dívat se ven na to, co se v mysli odehrává, je tak silná, že pokud někdo nevezme zrcadlo a neřekne vám: „Důležitá je tvoje tvář, a ne to, co vidíš,“ budete vyhledávat víc a víc úžasných věcí.
Z vnějšího učitele, kterého potřebujete, aby vás přesvědčil, že máte v mysli drahokam, že máte takový potenciál, by se měl velmi rychle stát vnitřní učitel, který analyzuje a chápe, co se děje, a také tajný učitel, který to, co se děje, chápe bezprostředně stylem: „Aha, tak takhle je to.“
Je vždycky dobré se čas od času setkat s vnějším učitelem, protože pro nás představuje velmi dobré zrcadlo. Když jsme ze setkání jednoduše šťastní, znamená to, že se dobře rozvíjíme, a když prožíváme všelijaké komplikované stavy, očekávání a pocity, pak se asi stáváme pyšnými. Setkat se občas s učitelem jako se zrcadlem a všimnout si, jak na to reagujeme – jestli se cítíme dobře a jsme spontánní, nebo se začíná ozývat špatné svědomí… To je velmi užitečné.
Jak nepůsobit strojeně, když mám rušivé pocity?
Velmi dobrá otázka. Odpověď by mohla být: „Nestarejte se.“ Je to stejné jako divný program, který běží v televizi, prostě se na něj nekoukáte. Když se procházíte v zoologické zahradě, nelezete mezi šimpanze a gorily.
Dělejte to, co máte přímo před nosem, to bude nejlepší. Když se rušivý pocit jen tak objeví a přiměje vás něco říct nebo udělat, nepřikládejte tomu žádný význam a neberte ho vážně.
Necháváme přijít zloděje do prázdného domu a necháváme ho, ať se všude podívá. Nic ale nedostane. Takže když se rušivý pocit objeví, děláte prostě to, co se objevuje před vaším nosem, a říkáte mu: „Prosím, udělejte si šálek čaje, omlouvám se, nemám na vás právě čas.“ Když to tak uděláte párkrát, pocit sám od sebe odejde.
Je strach rušivým pocitem? Co proti němu dělat?
Strach je ve skutečnosti až terciální pocit. Primární je nevědomost, neschopnost prožívat toho, kdo se dívá, to, co vidíme, a samotné dívání se jako součásti jednoho celku. Z nevědomosti se objevuje připoutanost a nechuť. Připoutanost k tomu, co chceme, a nechuť vůči tomu, co se nám nelíbí. Z připoutanosti se objevuje chamtivost a lakomství. Z nechuti vzniká závist, protože ty, co nemáme rádi, nechceme vidět šťastné. Z nevědomosti vzniká hloupá pýcha, která si myslí: „Jsem lepší, než vy.“
Pýcha je nejjistější způsob, jak si zničit život. Když si totiž myslíme, že jsme lepší než ostatní, znamená to, že jsme vždy ve špatné společnosti a nemůžeme se od nikoho nic naučit. To je velmi těžké. Takovému člověku chybí radost a neustále přemýšlí o tom, kdo je o něco lepší nebo horší, s kým může mluvit a s kým ne. Rozhodně to není radostný, bohatý život.
Pak se z hněvu objeví strach. Když totiž cítíme hněv, naše mysl se podívá zpátky, uvidí vlastní hněv a zareaguje strachem. Chcete-li se vyhnout celému tomuto balení, dívejte se na problematické lidi jako na pacienty. Buďte rádi, že jste s nimi jen deset minut, a mějte soucit, protože oni musí být sami se sebou pořád.
Co je to lenost a smutek? Existuje mezi nimi nějaká souvislost?
Obojí vychází z nevědomosti a obojí je málo aktivní.
Můj otec je strašný pesimista a vždy myslí na to nejhorší. Jak mu můžu pomoci?
Polechtej ho.
Často slýchám, že radíš partnerům, aby trávili hodně času v posteli. Nemyslíš si, že to bude negativní, když strávíme veškerý společný čas hrátkami v posteli?
Řeknu ti jednu věc. Je mnohem lepší trávit čas v posteli tím, že k sobě budeme navzájem milí, než věčně diskutovat, jako to dělá hodně lidí. Říkám to, protože obě pohlaví používají slova a koncepty rozdílným způsobem. Namísto sáhodlouhých diskuzí je lepší jít do postele, protože těla se k sobě hodí lépe než představy a koncepty.
Především v Německu lidi v párech hodně mluví. Opravdu hodně, a zabředávají víc a víc do teorií a představ, což nikam nevede, protože muž a žena prožívají svět různě. Pokud se snažíme najít vhodná slova, nebude to fungovat. Můžeme svou energii směřovat ven, aby se stalo něco dobrého. To má smysl. Diskuze žádný užitek nepřinesou.
Pokud se můžeme vzájemně doplňovat při dosahování cíle, je to skvělé. Máme pak všechno společně. Setkává se mužské a ženské, metody a moudrost. To je dobré. Ale diskuze o tom, co cítím, proč jsi udělal to nebo ono, na to zapomeňte.
Proč je pro pochopení podstaty mysli a jevů tak důležité rozvíjet osvícený přístup (skt. bódhičitta, tib. čhangčhub sempa)?
Přání pochopit podstatu mysli a jevů je osvíceným přístupem mysli. Protože když to pochopíte, budete dokonalí. Římané takové otázky nazývali Dictum de omni et nullo. Což znamená: prohlášení o všem a o ničem. Ptáš se: „Proč bychom měli jít do cíle, do kterého chceme dojít?“
Jak se správně rozhodovat? Mám pocit, že se rozhoduji dobře, ale většinou je to špatně a lidé a rodina trpí.
Možná dělej méně rozhodnutí. Dělej jich méně.
Jaká je tvoje představa fungujícího vztahu mezi rodiči a dětmi?
Je to vztah, ve kterém jsou děti hrdé na své rodiče a rodiče jsou dobrými příklady pro své děti.
Jsem vcelku normální člověk...
Tak co tu děláš?
Jsem vcelku normální člověk, ale vždycky tak jednou týdně mívám divný pocit, že mám chuť někoho zabít, a je to docela depresivní. Co mám dělat?
Párkrát se proběhni po parku. Dělej nějaký sport.
Jaký vliv má na naši mysl marihuana?
Uzavírá různé části našich čelních laloků, čelních částí mozku. Mozek dozrává zezadu dopředu. Jestliže kouříš trávu, objevují se určité tendence, některé oblasti nevysílají žádný signál. Trvá to šest měsíců od posledního kouření, než se zase otevřou, takže můžeš promarnit spoustu času.
Povím ti, co drogy obvykle dělají – dělají z tebe egoistu. A odstraňují rozdíl mezi objektivní a subjektivní pravdou. Objektivně máš stále méně schopností, ale subjektivně si myslíš, že se ti daří stále lépe.
Neexistuje žádná droga, která tě může udělat šťastným. Jediné, co drogy dokážou, je to, že zkondenzují štěstí, které bys prožíval po dlouhou dobu, do velmi krátké doby. A jednoho dne vyčerpáš veškerou svou dobrou karmu a klesáš dolů. Budeš jako Arab. Když budeš pít, budeš jako západní Evropan. Opium z tebe udělá Číňana.
Jednou z největších tragédií je, když lidé začnou kouřit v šestnácti, přestanou v šestadvaceti a pak je jim hrozně, protože jejich zralost pořád odpovídá šestnácti letům.