Tři pilíře

Zsuzsa Kőszegiová

Přeložil František Jurečka

Všichni se chceme stát plně rozvinutou lidskou bytostí. K tomu, abychom se jí mohli stát, můžeme použít buddhistická cvičení. Buddha předal různé metody rozdílným typům lidí. Předal lidem různé soubory rad, jejichž prostřednictvím lze dosáhnout plného rozvoje lidské bytosti podle tří rozdílných typů přístupů.

Jsme hluboce inspirováni lidmi, ale když je vidíme jednat, snadno se v nich zklameme, protože v některých ohledech jsou skvělí a v některých ne. Ve skutečnosti jsme takoví všichni, což je důvod, proč nejprve potřebujeme vysvobozující informace – a sice pochopení, že klíč k našemu prožívání je tu vždy s námi. Nezávisle na tom, v jaké situaci se nacházíme, můžeme mít správný pohled a vytěžit z dané situace to nejlepší. Takže toto je první část sady: pohled neboli znalosti.

Avšak to samo o sobě nestačí. Je rozdíl myslet si, že jsme svobodní, a být svobodní. K tomu, abychom měli skutečný prožitek svobody, potřebujeme meditovat. To je druhá část sady: meditace.

Používáme tělo, řeč a mysl a takové je jejich obvyklé pořadí. Nejprve se objeví tělo, poté začneme mluvit, ale mysl je často někde jinde. Takto děláme a říkáme věci, které nejsou úplně vhodné. Není tedy divu, že výsledek je často jiný, než bychom si přáli!

Jak se můžeme naučit být tam, kde jsme, a vnímat, co je právě před naším nosem? Jednou jsem se snažila dostat šálek kávy z automatu, vhodila jsem minci a zmáčkla tlačítko. Jenže žádná káva se neobjevila. Takže jsem zmáčkla tlačítko silněji. Stále žádná káva. Protože jsem už pár let trochu meditovala, nezačala jsem do automatu hned kopat. Poté šel někdo kolem a ukázal mi jiný způsob, jak tlačítko zmáčknout.

Známe jeden druh automatu na kávu, tudíž si tuto zkušenost bereme všude s sebou a máme potíže vidět to, co se před naším nosem skutečně odehrává. Když lidé mluví o svých problémech, často trvá roky, než se jim je podaří vyřešit nebo se jimi prokousat, protože se domnívají, že situaci vidí správným způsobem. Takže mít správné informace je velice důležité.

Ale překonat naše těžkosti rychle může být obtížné. S meditací nejenže překonáme rušivé pocity rychleji, ale také bez trvalých následků. Tyto rušivé situace jsou poté transformovány ve vnitřní moudrost a mají za následek neohroženost. Výsledek závisí na úrovni meditačních cvičení.

Avšak dokonce ani toto nestačí, protože výsledek musíme uvést do praxe a umožnit mu, aby se projevil. Například, když se nemůžeme zbavit svých obav, nemůžeme přenést neohroženost na ostatní. Můžeme předat pouze to, co máme, jinak je to jen prázdná teorie. Zárukou toho, že rozvoj bytostí je možný, je náš vlastní rozvoj.

Abychom byli plně fungujícím člověkem, musíme používat pohled, meditaci a jednání současně: tyto tři prvky vytváří celek. Někdy vkládáme více energie do nápadů nebo meditace, nebo je zde rozdíl mezi tím, co říkáme a co děláme, ale nakonec najdeme správnou rovnováhu. Je skutečně skvělé, že neexistuje žádný standardní návod. Odborníkem v praxi se staneme – tak jako ve všem jiném – tím, že ji provádíme.

Meditace zajišťuje, že jednání vyjadřuje pohled. To poskytuje prostor, a tudíž i energii. V závislosti na objektu, na který se soustředíme, existují různé druhy meditací.

První úroveň Buddhových učení je určena lidem, kteří vidí pouze jednu možnost: dosažení vlastního štěstí. Tento typ lidí Buddha učil meditace, které mysl zklidňují a pomáhají rozvinout bdělost při životních rozhodnutích. Můžeme věci vidět mnoha různými způsoby– proč bychom je měli vidět způsobem, který nás činí nešťastnými? Abychom tuto svobodu měli pořád, a ne pouze na okamžik, používáme meditaci. V případě, že jsme zmatení, platí, že čím víc přemýšlíme, tím jsme zmatenější. Musíme si udělat přestávku, abychom vnímali jasněji a dovolili dalším možnostem, aby se projevily. Udělat si takto přestávku je meditace. Když jsme mysl zklidnili, můžeme své myšlenky využít.

Druhá úroveň učení je určena lidem, kteří objevili své vnitřní bohatství. Vnímat ostatní kolem sebe přináší spoustu možností, a my tak začínáme ověřovat, co přináší dlouhodobě největší užitek.

K tomu potřebujeme hodně prostoru. Prostřednictvím myšlenek rozvíjíme soucit. Vše, co právě teď prožíváme, jsme vytvořili tím, že jsme do toho vložili energii a vnímali to jako reálné – ať už jsme na věci pohlíželi s nedostatkem nadbytku, a stali se tak chudými, či naopak. Namísto toho, abychom se chovali jako žebráci a očekávali, že své štěstí dostaneme od vnějšího světa, začínáme zjišťovat, že můžeme vždy něco dát. Čím více svou sílu používáme, tím více dostaneme. Chceme tolik věcí najednou a přinášet užitek ostatním je pouze jedním z mnoha těchto projektů. Ale pokud dokážeme udržet nesobeckou motivaci, pak vnitřní bohatství nikdy nezmizí a život bude jednodušší. (Už nikdy žádná deprese!) Bude tu pouze jeden směr. Na této úrovni rozvíjíme prostřednictvím analytické meditace určitý druh soucitného prostoru.

Třetí a nejvyšší úroveň Buddhových učení se objevila, když lidé vnímali stav buddhy jako skutečnou možnost. Měli tolik důvěry v sílu své mysli, že jim Buddha předal meditace Diamantové cesty (skt. vadžrajána). Může se například objevit pocit, že jsme v dané situaci promarnili svou šanci, a to zapříčiní smutek, ale takto ztrácíme šanci, kterou právě teď máme. Na úrovni Diamantové cesty vidíme, že se před námi v každý okamžik objevuje neomezené množství možností. Žádné z omezení, která prožíváme, není reálné, je jen individuální představou, kterou jsme proměnili ve skutečnost.

Kdysi jsem musela vyšplhat na jednu horu v Indii. V jednom bodě jsem měla pocit, že je přede mnou nějaká zeď či bariéra a nemohla jsem udělat ani krok. (Měla jsem strach z výšek). Ostatní kolem mě žádný takový pocit neměli a vesele pokračovali dál. O pár let později jsme se vrátili na to samé místo. Úplně jsem na zeď zapomněla až do doby, kdy jsem na ni znovu narazila. Ale tentokrát, díky delšímu času strávenému meditací, jsem mohla projít skrze ni a pokračovat k vrcholu.

Možná je to způsob, jakým procházel zdmi Milaräpa: pro něj žádné zdi neexistovaly. Věci, které přicházejí a odcházejí, nejsou důležité, důležitý je pouze prostor, který se za vším nachází a který tu vždy je. To samé platí pro vlastnosti, které jsou vždy s námi: neohrožená moudrost, spontánní radost a aktivní soucit. Jsou tím, čím skutečně jsme, i když to v tento okamžik možná nejsme schopni vnímat.

Možná právě teď sedíme v pokoji a myslíme si, že zítřejší večer bude skvělý, protože uvidíme někoho vzrušujícího. Proč ne teď? S buddhy se můžeme setkat pouze teď a tady. Buddhové nejsou v minulosti, nejsou ani v budoucnosti. Co je na našem pokoji tak špatného? Jak můžeme tento prožitek učinit vzrušujícím? Přejme všem bytostem štěstí. To je pro tento okamžik dobrý začátek.

Ať se prostřednictvím naší meditace objeví nahromadění intuitivní moudrosti, díky které můžeme bez úsilí využít každou situaci tím nejlepším způsobem.

< Zpět na obsah čísla