Buddhismus na Západě
Rozhovor se 17. Gjalwou Karmapou
Tento rozhovor poskytl J. S. 17. Karmapa Thinlä Thaje Dordže 26. května 2007 ve Španělsku v Karma Guenu. Rozhovor vedli Caty Hartungová, Tomek Lehnert, Roman Lauš a Steven James.
Gjalwa Karmapa Thinlä Thaje Dordže se narodil v roce 1983 v Tibetu jako syn třetího Miphama rinpočheho, velkého lamy linie Ňingmapa, a Dečhen Wangmo, dcery ze vznešené rodiny, jejíž původ sahá ke králi Gesarovi z Lingu. Ve věku dvou let o sobě začal prohlašovat, že je Karmapa. V březnu 1994 se svojí rodinou odešel z Tibetu do Nepálu a poté do Indie. Během uvítacího obřadu v Novém Dillí tehdy Šamar rinpočhe jedenáctiletého chlapce oficiálně prohlásil za 17. Karmapu. Proces rozpoznávání Karmapy byl proveden přísně v souladu s duchovní tradicí, která je udržována v linii Kagjü již osm set let. Poté, co 17. Karmapa v roce 2003 zakončil své formální vzdělávání, byl prohlášen za vadžráčárju neboli velkého tantrického mistra.
Zdá se, že budete prvním Karmapou s mnoha žáky z tolika různých kultur. Jaké pocity vyvolává taková vzrušující výzva?
Je to skvělý moment. Aktivita Karma Kagjü respektive obecně naše buddhistická aktivita se rozrostla za hranice Asie a rozšířila se do celého světa. Setkáváme se se spoustou různých kultur, mentalit a společností. Je to velmi vzrušující doba. Samozřejmě to je výzva. Osobně se domnívám, že jednou z největších výzev je to, když máme v nebuddhistické zemi stručně a jasně představit, co je buddhismus. Lidé mají své vlastní náboženství a okamžitě spojují předávaná učení se svými náboženskými koncepty. Je to samozřejmě proces. Největší výzvou však je používat učení v každodenním životě a dosahovat správných výsledků. Ten nejobtížnější úkol ze všech je porazit své ego.
Lidé hodně mluví o rozdílech mezi Východem a Západem. Vyrostl jste na Východě, ale teď jste už řadu let v kontaktu s lidmi ze Západu a několikrát jste Západ navštívil. Jaké rozdíly vidíte?
Myslím, že rozdíly existují mezi všemi zeměmi. I když se podíváte třeba jenom na různé národy samotné Asie. Když srovnáváte Východ a Západ, jsou zde velké rozdíly. V tom, jak se lidé rozvíjejí, hraje velkou roli to, jak jsou vychováváni. V Asii jsou velmi důležité rodinné svazky, vztahy mezi rodiči a dětmi. V evropských rodinách takové těsné vztahy nevidím. Je to všechno spojeno s tím, jak jsme vychováváni, a také s podnebím, postoji, způsoby života atd. Nicméně z buddhistického hlediska máme všichni buddhovskou podstatu. Náš tělesný vzhled a způsob, jakým se naše mysl projevuje, jsou trochu odlišné, ale naše podstata a potenciál jsou stejné.
Co bychom se navzájem mohli učit? Co by se lidé na Západě mohli naučit z východního buddhistického životního stylu? A je na druhé straně něco, co bychom mohli dát Východu?
Po mnoho staletí byli lidé omezeni na svá vlastní úzká homogenní společenství, byli jen málo vystaveni vlivu jiných kultur. Ale to se s dnešní rychlou globalizací změnilo. Jediný způsob, jak překlenout mnohé rozdíly ve vzdělání, politické a sociální rozdíly a navzájem si porozumět, je výměna mezi lidmi z různých zemí a proces vzájemného učení. Na druhé straně uchování neporušeného kulturního dědictví je další výzvou, které dnes čelíme. A není to nemožné.
Hlavní problémy, které dnes musíme řešit, bez ohledu na dobu nebo kulturu, jsou ovšem naše emoce. A jsme na Východě, nebo na Západě, je největší překážkou naše ego.
Buddhismus na Západě očividně roste. Je růst buddhismu vidět také na Východě?
Během posledního století dochází k růstu na celém světě. Buddhismus na Východě stále žije, ale není tak silný jako v minulých stoletích, kdy se rozšiřoval. Dnes je rozvoj tady, ale také problémy.
O rozvoji buddhismu existují předpovědi, které popisují různé cykly, a právě teď jsme v období úpadku. Někteří lidé se domnívají, že se ty předpovědi týkají jenom Východu. Jak se tyto předpovědi týkají obrovského rozvoje, který vidíme na Západě?
Pokud jde o zasévání semínek, buddhismus se nesmírně rozvíjí, a zvláště na Západě. Ale zatím máme málo výsledků. Pokud to porovnáme s dobou Buddhy, je to velký rozdíl. Ta předpověď není tak nesprávná, má to svůj důvod. Buddhova doba byla zlatou fází, kdy praktikující bezprostředně dosahovali vysoké realizace.
Tehdy nebylo tak dominantní materiální bohatství jako je tomu v dnešní době. Technika a vynálezy jsou dnes tak fascinující, že zapomínáme na své vnitřní kvality a snažíme se dosáhnout štěstí prostřednictvím vnějších pomíjivých věcí, které nám svět nabízí. Protože nám chybí bdělost, naším hlavním zájmem jsou vnější objekty. Jakmile je získáme, objeví se připoutanost a touha mít jich ještě víc. Hodnoty buddhismu se automaticky stávají méně důležitými.
Ve svém každodenním životě bychom se měli snažit rozvíjet bdělost tak, abychom své vnitřní kvality propojili s vnějším světem. Měli bychom být schopni fungovat a zároveň se stále zaměřovat na trvalé, nepomíjivé hodnoty.
Vlastně budujeme mosty mezi Východem a Západem, například ITAS ve Španělsku a KIBI v Dillí. Jaké jsou vaše plány pro tyto instituce? Budete tam pravidelně učit? Doporučujete více takových projektů?
Takové projekty by se samozřejmě měly podporovat. Tyto nové mosty, jak jim říkáte, přinesou něco velmi pozitivního. Na některé z nich se také budeme muset velmi pozorně zaměřit. Považuji to za dobrý začátek. V roce 2008 budu opět učit v KIBI. Znovu tu bude seminář s profesorem Sempou Dordžem a já budu vysvětlovat Třicet sedm praxí bódhisattvy.
Při budování západní Diamantové cesty pro nás byla velmi důležitá Hannah Nydahlová. Byla nejvýznamnějším spojovacím článkem mezi Východem a Západem. Jak bychom podle vás měli pokračovat v její aktivitě?
Nikdo ji nebude schopen nahradit, její smrt je velkou ztrátou. Jsme hodně závislí na aktivitě určitého člověka, abychom mezi sebou navázali spojení. To teď ovšem chybí. Její inspirace tady ale bude stále. Během doby, kdy s námi byla, vznikla spojení; jediná věc, kterou nyní musíme dělat, je pokračovat. Cesta je připravena.
Máte pocit, že jsou dnes lidé zmatenější než v minulosti?
Jak jsem už řekl, protože máme kvůli materiálnímu rozvoji tolik vnějších dojmů, existuje více rozptýlení a výsledkem je více zmatku na vnitřní úrovni. Ale to je něco, co můžeme všichni zvládnout.
V posledních deseti letech jsme v našich centrech neměli moc tibetských rinpočheů, kromě Lobpöna Cečhu rinpočheho. Nyní přijíždí podruhé do Evropy Šerab Gjalcchän, lidem se jeho učení opravdu líbí. Budou v budoucnu přijíždět další rinpočheové?
Záleží na tom, zda to bude zapotřebí. Ale je důležité občas mít někoho, kdo je starší a velmi autentický. Všem žákům to přináší určitou úroveň pohody. U Lobpöna Cečhu rinpočheho měli všichni pocit, že je to někdo, komu mohou naprosto důvěřovat, že se na něj mohou spolehnout. Proto je skvělé, že lama Šerab Gjalcchän navštěvuje Evropu.
V podstatě nám těch starých rinpočheů moc nezbylo. Jsou někteří utajení, o kterých nevíme?
Člověk nikdy neví. :-) Když byl Lobpön Cečhu rinpočhe aktivní na Západě, lama Šerab Gjalcchän měl vlastní aktivitu v Nepálu a na Západě jej nebylo zapotřebí. Teď se jeho aktivita rozšiřuje, protože někdo jako on je potřebný. Je skvělým příkladem.
Existují ještě velcí mistři, kteří se vzdělávají ve starém Tibetu?
V Tibetu je stále hodně velkých mistrů. O některých víme a s ostatními jsme ještě nenavázali kontakt. Kdykoli bude potřebná aktivita, bude se přirozeně manifestovat.
Pokud jde o reinkarnované mistry, myslíte, že by pro Západ bylo zdravější, aby se projevili sami místo toho, aby byli uvedeni systémem tulkuů, jak tomu bylo v Tibetu?
To bude záležet na kultuře. V Tibetu byli inkarnovaní mistři většinou rozpoznáni, ale také se sami museli prokázat. Na Západě jsme pořád ještě na začátku, a tak akceptovat rozpoznání reinkarnací je asi trochu obtížnější. Zde by to mohlo fungovat prostřednictvím přirozeného rozvoje žáků.
V předchozích rozhovorech jste často říkal, že jste s rozvojem Diamantové cesty na Západě velmi spokojený. Máte nyní nějaké specifické rady pro západní Kagjüpy?
Jsem spokojený s úrovní meditace. S meditací na 16. Karmapu, gurujógami a ngöndrem esence meditace vzrůstá. Vidím nadšené praktikující, mluví za ně výsledky. Růst center je také působivý. Zároveň by se měl klást větší důraz na znalosti. Proto jsme znovu zavedli kurzy v KIBI. Myslím, že je to důležité. Také studijní kurzy v Karma Guenu jsou velmi dobrým základem. Kombinace obojího, meditace a znalostí, přinese moudrost a vhled.
Jedním naším velkým přáním je, abychom mohli všechno říkat ve vlastním jazyce, například přání při během iniciací, sedmidílné přání a slib bódhisattvy, nebo jak tibetsky, tak v našem jazyce, abychom měli odkaz s pochopením toho, o co jde. Náš jazyk by nám také dal osobní motivaci.
Jistě k tomu můžeme postupně směřovat. Uděláme, co bude možné, abychom vyhověli oběma požadavkům.
Začali jsme také dělat poklony a jiné meditace v našich jazycích, abychom rozuměli tomu, co opakujeme.
Opět si myslím, že bychom měli kombinovat obojí, několik opakování ve vlastním jazyce a několik v tibetštině. Nemusíte rozdělovat opakování na přesný počet, ale měli byste si udržovat odkaz z tibetštiny.
Jaké typy iniciací se udělují?
Většina iniciací jsou zmocnění na jidamy, aspekty moudrosti, a samozřejmě je několik zmocnění na gurujógu, například na Karmu Pakšiho. Existují zmocnění udělovaná v souladu se čtyřmi různými tantrami – kríjá, čárjá, jóga a anuttarajóga.
Mohl byste vysvětlit význam duhy kolem slunce, která se někdy v souvislosti s iniciacemi objevuje?
Myslím, že ji můžete vidět téměř každý den, pokud se díváte z ideálního úhlu. Při zmocnění je to kombinace dharmy, učení, která dostáváte, a způsobu, jakým jsou předávána. Pokud jsou dávána s čistým záměrem a se stejným záměrem přijímána, přináší to rozmanité výsledky a příznivá znamení. Duha je jedním z mnoha znaků. Nejpříznivějším znamením je, když na nás padá déšť květů. Taky můžete v prostoru slyšet hudební nástroje a rovněž může být velmi mírné zemětřesení.
Co určuje rozdíly mezi zmocněními? Odpovídají různým třídám tanter?
Existují různá zmocnění podle čtyř tříd tanter. Udělují se, protože lidé jsou různí a mají odlišné schopnosti. Záleží také na jejich záměrech zdokonalovat různé aktivity.
Můžeme brát zmocnění jako závazek praktikovat? Byl by rozdíl v tom, jak udělujete zmocnění?
Když se dává jako požehnání nebo když se uděluje jako zmocnění pro praktikování, není zde téměř žádný rozdíl. Ale když dostanete zmocnění jako požehnání a pak se po určité době rozhodnete, že byste chtěli tu praxi dělat, musíte přijmout zmocnění spolu se závazkem. Poté dostanete potřebné instrukce.
Někdy dostaneme zmocnění jako požehnání několikrát na tentýž aspekt. Přináší to užitek? Nebo záleží na tom, který aspekt dostaneme?
Řekl bych, že ve skutečnosti dostávat totéž zmocnění stále znovu přináší větší užitek než dostávat různá zmocnění. Pro nás všechny je fascinující dostávat nová zmocnění, ale nepřináší nám to nutně užitek. Smyslem obdržení zmocnění je očistit náš pohled. Jestliže dostáváme totéž zmocnění stále znovu, pomáhá to naší praxi a meditovat je poté snadnější.
Jaký je rozdíl mezi gurujógou a praxí na jidamy?
Je to vlastně totéž. Většinou, když děláte praxi na jidamy, děláte to ve formě moudrosti, a když praktikujete gurujógu, děláte to v lidské formě. Jediný rozdíl je v tom, že prostřednictvím lamy obdržíte požehnání (tib. čhinlab) a prostřednictvím jidamů získáte dosažení (tib. ngödub). Dosažení může být cokoli, může to být něco obecného nebo zvláštního. V některých případech to může znamenat prostě rozvinutí síly, abyste byli schopni rozpustit nevědomost nebo odstranit překážky.
Mohl byste říct, jak na naši mysl působí praxe na jidamy?
Jidam je forma buddhů stavu radosti (skt. sambhógakája). Je to vlastně forma, která se zjevuje jenom realizovaným bódhisattvům. Ti, kdo ještě neočistili své rušivé emoce, mají k jidamům poněkud daleko. Ti vztah vytváří prostřednictvím lamů, učitelů nebo forem stavu vyzáření. V Malé cestě tedy nejsou žádné zvláštní praxe na jidamy. Najdeme je ve Velké cestě a ještě důležitější jsou ve vadžrajáně čili Diamantové cestě. Pouze praktikující, kteří se zavázali k cestě bódhisattvy, se budou identifikovat s formou jidamu a dělat to, co by dělal realizovaný bódhisattva. Jidam je jenom něco, k čemu se vztahujeme, jediným cílem je plně rozvinout své skutečné kvality, podstatu své mysli. Snažíme se uvědomovat si, že to se děje teď, nikoli v budoucnosti. Obeznamujeme se s tím. Identifikujeme se s cílem, dokud jej nedosáhneme.
Jak působí jidam na naši mysl? Je to logický proces, který se dá vysvětlit? Nebo to funguje na podvědomé úrovni? Například buddhové a bódhisattvové mají různé formy. Dá se vysvětlit, proč je Rudá moudrost rudá a proč drží určité atributy. Ale zároveň metody Diamantové cesty logiku překračují…
Určitým způsobem je to velmi logické. Ale je to logika svého druhu, kterou musíme pochopit z odlišné úrovně. Například význam Pradžňápáramity čili Nejvyšší moudrosti se tibetsky popisuje jako ma cam džen me, což znamená něco, co slova nejsou schopna popsat, ale co se dá pouze prožít naší myslí. Doslovně ma cam znamená „chtít vyjádřit slovy“ a džen me znamená „ale nelze vysvětlit“. Zní to určitým způsobem nelogicky, ale logiku to překračuje.
Existuje dvojí vysvětlení některých buddhovských aspektů, například Milujících očí. Mají své životní příběhy, a přesto jsou to nadčasové aspekty…
Říká se, že v určité době byli všichni buddhové a bódhisattvové bytostmi, jako jsme my. Existují tedy příběhy o tom, jak se stali Avalókitéšvarou, Tárou atd. Ale ve skutečnosti se to přihodilo v mnohem vzdálenější minulosti, než si dokážeme představit. Proto se s nimi spojujeme jako s osvícenými ve všech časech. Například Maňdžušrí nebo Čänräzig jsou již osvícení, ale pro nás se objevují ve formě bódhisattvů, abychom se s nimi mohli propojit. Pro dobro všech bytostí se manifestují ve dvou formách: jako sambhógakája a nirmánakája.
Podstata všech buddhovských aspektů je stejná. Ačkoli dříve byly bytostmi, jakmile dosáhly osvícení, jsou buddhy.
Když bytosti hromadí příčiny, aby se dosáhly osvícení, opravdu vytvářejí životní příběh vedoucí k osvícení (tib. khjerab). Je to jako životopis. Popisuje všechny události od okamžiku, kdy se v nich poprvé probudila bódhičitta, až po dosažení plného osvícení. Jediný způsob, jak se stát aspektem moudrosti, je začít slibem bódhisattvy. Vše, co se stane mezi těmito dvěma body, je khjerab. Většina aspektů moudrosti má svůj vlastní khjerab. Pokud jde o nás samotné, v určitém okamžiku jsme složili slib bódhisattvy a s velkým porozuměním jsme se z hloubi srdce zavázali jít cestou bódhisattvy. A tak všechno, co se nám od toho okamžiku až do osvícení přihodí, je náš khjerab.
Takže před dávnou dobou se normální bytost stala aspektem Milující oči? Je to pravda?
Ano, jsem si tím jistý. Máme historického Buddhu Šákjamuniho, kterého inspiroval předchozí buddha Šákjamuni, tak k tomu dochází.
Přišel tedy, aby reprezentoval Buddhu Šákjamuniho, i když Buddha Šákjamuni už předtím byl buddhou?
Ano, historický Buddha Šákjamuni, kterého známe, je emanací dřívějšího buddhy Šákjamuniho, potenciálu buddhy Šákjamuniho.
Někdy říkáme, že učitelé jsou vyzářeními určitých buddhovských forem. Co to znamená?
To vyžaduje rozsáhlejší vysvětlení. Někdy je někdo opravdu vyzářením, to znamená, že například Avalókitéšvara se pro nás objevuje v lidské podobě. Může tedy být nesčetné množství emanací. Téměř každého můžeme považovat za vyzáření v tom smyslu, že všichni máme potenciál být stejní jako Avalókitéšvara. Potenciálně jsme všichni vyzářeními, i když jsme samsárické bytosti.
Existuje pět různých typů buddhů. U každé bytosti buddhovská podstata září poněkud odlišně, takže někdo je spíše jako Amitábha, někdo spíše jako Vairóčhana. Proto existují různý vyzáření.
Znamená to, že se člověk stane vyzářením podobným buddhovi, se kterým má spojení?
Jak jsem řekl, všechny bytosti k tomu mají potenciál a potenciálně bychom mohli být vyzářeními, to záleží na naší motivaci. Máme potenciál, ale kvůli okolnostem nemůžeme přesně označit každou bytost za vyzáření.
Začnou se u člověka, který rozvíjí milující laskavost, projevovat vlastnosti Milujících očí, a je tudíž vyzářením? Nebo je to tak, že Čänräzig emanaci vyzáří?
Obojí. Jsou dvě formy. Jedna je prostě emanací, která je vyzářena, nikdy nebyla bytostí, je jako hologram vyzářený Čänräzigem. Druhá forma je bytost, která má ten potenciál, a jakmile jej zrealizuje, stane se Čänräzigem.
Někdy je během zmocnění těžké soustředit se a být si vědom všech detailů. Vadí to? Funguje iniciace jenom na vědomé úrovni nebo také na podvědomé úrovni?
Musíme se co nejvíc snažit, abychom byli soustředění. Když nejsme, tak prostě nejsme. Děláme vše, co je v našich silách, abychom se připravili. Například nemoc můžete tajit, ale nemůžete popřít fakt, že jste nemocní. Jsou však způsoby, jak se na ni připravit, jak se jí vyhnout a existují na ni léky. Takže zmocnění funguje na obou úrovních. Ale síla požehnání je mnohem větší, když jsme soustředění.
Jak můžeme dosáhnout většího soustředění?
Chcete-li být soustředěnější, prostě uvažujte o čtyřech základních myšlenkách. To je největší pomoc. Musíte sami sebe motivovat k tomu, abyste se více soustředili. Jsou také meditace, které vám pomáhají soustředit se.
Ale pokud se člověk opravdu nekoncentruje, dostane v každém případě zmocnění?
Vždy dostane požehnání, ale síla nebo energie toho požehnání je slabší.
Co znamená „dostat“ zmocnění? Člověk tam může sedět, snažit se být vědomý toho, co se děje, ale přesto myslet ještě na něco jiného. Může se dokonce soustředit, nerozptylovat se, ale může to brát jenom formálně. Je možné, že pak k žádné realizaci nedochází a člověk žádné zmocnění „nedostane“? Jak člověk zmocnění dostane? A jak člověk dostává požehnání (dženang)?
Když dostáváte zmocnění, potřebujete být soustředění. Když dostáváte dženang, tak čím jste soustředěnější, tím více požehnání dostanete.
Mohl byste vysvětlit wang, lung a thri?
Wang je plné zmocnění aspektů moudrosti, lung je čtení textu, ústního odkazu, thri je soubor instrukcí, které nás vedou meditací.
Jak můžeme požehnání ze zmocnění používat v každodenním životě?
Požehnání je požehnání a jako takové pomáhá mnoha způsoby. Jak jej používat? Můžeme praktikovat na aspekt moudrosti zmocnění nebo můžeme to požehnání zahrnout do své gurujógy nebo do praxe, kterou už děláme.
Když dáváte zmocnění, záleží na tom, jestli máte před sebou 3 000 nebo jenom 10?
Není v tom žádný skutečný rozdíl, pokud člověk přijde se správnou motivací. Když máte tisíce lidí, mnozí jsou soustředění, a někteří, i když jsou soustředění, přesto možná zívají. To, na čem záleží, je správná motivace.
Existovala všechna zmocnění na různé buddhovské aspekty, které dnes dostáváme, v době historického Buddhy?
Pro naše období pocházejí veškeré odkazy od samotného Buddhy a některé dokonce z dob před ním.
Když se účastníme zmocnění, můžeme narušovat energetické pole? Měly by být přítomny děti?
Pokud jde o děti, moc toho nedovedu říct. Vzpomínám si, že v Tibetu byly během iniciací přítomny stovky dětí, plakaly a křičely. Ale jsou některé věci, které jsou naprosto nepřípustné, jako je pití, kouření, užívání drog a povídání, které se nevztahuje k iniciaci nebo k učením. Tehdy člověk narušuje energetické pole a zmocnění nedostane.
Proč tak moc chceme dostávat zmocnění?
Pro většinu lidí to znamená navázat první kontakt s učitelem, první kontakt s buddhismem. Avšak přání obdržet zmocnění by mělo být výsledkem toho, jak člověk chápe dharmu.
Co dělá zmocnění s naším egem? Spoutává ho nebo ho vyvrací z kořenů?
Zmocnění bude samozřejmě transformovat ego na bódhičittu. Na začátku ego částečně potlačí. Později bude člověk více v pohodě a bude schopen ho transformovat.
Takže nejdříve ego krotíme a pak můžeme využívat rozvinutou bódhičittu?
Ano.
Srdečně Vám děkujeme za poskytnutí tohoto rozhovoru.
Další informace o J. S. 17. Karmapovi Thinlä Thaje Dordžem najdete na www adrese: http://www.karmapa.cz