Projekt Triangle, jeho příčiny a následky
Veronika Černá
aneb lama Ole také po jednom roce snažení neřekl 16. Karmapovi: „Já to balím, to nefunguje…“
Od vzniku projektu Triangle uběhly dva roky, dá se říct, že přímo přelétly. Nebylo vždy lehké přesvědčit naše přátele, a někdy dokonce sebe samé, že společný mezinárodní projekt má smysl a budoucnost. Různé plány, představy, noví nadšení lidé, odcházející zklamaní lidé, nekonečné debaty o tom, co dělat a nedělat… To vše jsme prožívali téměř rok. Hlavní příčinou této práce však stále bylo přesvědčení, že právě v tom, že se naučíme spolupracovat a respektovat se i s lidmi, kteří vnímají věci odlišně, spočívá budoucnost a jádro úspěchu buddhismu Diamantové cesty na Západě.
Získali jsme hodně zkušeností také díky tomu, že jsme si mohli často ověřovat, jak se naše nereálná očekávání nenaplňují a na jejich místě se objevují nové a svěží situace. Během roku 2003 se však naše plány a sny začaly plnit.
Letem světem – v únoru jsme uspořádali první společný retreat v polských Gliwicích, kterého se zúčastnilo přes 150 lidí. V březnu jsme v Rožnově pod Radhoštěm odstartovali putovní výstavu „Možnosti prostoru“, která pak v Česku cestovala až do listopadu přes Hradec Králové, Prahu, Tábor, Peníkov, Liberec, Jindřichův Hradec až do Olomouce. V říjnu 2003 byla zahájena výstava také v polském Opoli, poté se uskutečnila ve Slupsku a v plánu jsou další polská města. Tím se z ní stal v podstatě gigantický projekt, který jsme mohli uskutečnit díky ochotě a otevřenosti přátel z našich center a díky neúnavné práci našich překladatelů, grafiků, řidičů, fundraiserů a vůbec lidí, kteří byli ochotni věnovat svůj čas i peníze realizaci tohoto zatím ojedinělého projektu.
V květnu 2003 proběhl další společný retreat v polských Nagodzicích za opravdu partyzánských podmínek. Pamětníci se slzou v oku vzpomínají, jak jim při meditaci zamrzl spacák, ve kterém seděli ošleháváni studeným větrem.
Postupně se přiblížil termín konání kurzu pod hlavičkou Trianglu. Vybrali jsme pro něj název Marpa-kurz, jednak proto, že Marpa je otcem naší linie Karma Kagjü, a také proto, že se snažíme dělat stejnou práci jako on. Přinesl Buddhovo učení podruhé do Tibetu poté, co král Langdarma zlikvidoval odkaz Guru Rinpočheho. My se nyní snažíme zavést a zpřístupnit buddhismus na Západě. Kurz byl stanoven na víkend 4. a 5. prosince, s úvodní přednáškou v Liberci v pátek 3. 12. Podzim 2003 tak proběhl ve znamení horečného organizování. Bylo potřeba sjednotit tři týmy, což je sice práce navíc, ale dlouhodobě se vyplatí. Sourozenci Anna a Honza Matuškovi, kteří mají lví podíl na úspěchu celé akce, zajistili halu pro pořádání kurzu, tělocvičny na spaní a areál internátu pro ubytování účastníků ve Frýdlantu v Čechách. Frýdlant je nevelké české městečko se šesti tisíci obyvateli, které v prosinci čekala jedna z největších událostí jeho historie. Během přípravných schůzek jsme se sjížděli v nedaleké pohraniční vísce Višňová, kde jsme okupovali byt rodiny Matuškových. Velkou podporou a inspirací byla paní Matušková, která o projektu napsala: „Projekt Triangle jsem prožívala osobně a napekla hromady koláčů. Jaksi mi ale pořád nedocházelo, že do popukaného Frýdlantu s vykutálenou populací opravdu přijede Ole. Už tu byl Havel a zaklepal na základní kámen později zhrouceného podniku, dlouho před ním z balkonu radnice řval Hitler, Valdštejn si Frýdlantu moc neužil a z tlupy neandrtálců na višňovských Pohanských kamenech zbyl jen kus sekyrky v nedalekém německém muzeu… Jsem, dovolte mi to, pyšná na své i ostatní blízké lidi, kteří bez zkušeností riskovali přípravu náročného projektu. Cítím, že se vydařil, a co je nejdůležitější, že nekončí.“
Naše původní odhady byly skromné, kdyby přijelo 300 lidí, prohlásili bychom kurz za úspěšný. Posléze, s přibývajícím počtem zaregistrovaných lidí, jsme začali vymýšlet katastrofické scénáře, kam že dáme těch 1 500 lidí, kteří se nahrnou do ubohého Frýdlantu. Nakonec jich přijelo přesně tolik, kolik mělo – a to 800 lidí z Česka, Polska, Německa, Slovenska a dokonce z Venezuely. Frýdlant byl na nohou, všichni o nás věděli, a když jsme nakupovali, většinou hned odhadli: „Tak vy tady organizujete to setkání,“ a dokonce místní policie, před jejímiž zraky jsme zaparkovali u žlutě natřeného obrubníku, reagovala soucitně: „No jo, vždyť vy s tím organizováním tady máte spoustu práce…“ Po dobu kurzu pracovali na jeho hladkém průběhu nejen přátelé z našich center, ale také z Polska (Opole) a Německa (Lipsko a Berlín). Jako organizační tým jsme si samotného kurzu moc neužili, spíš toho ruchu kolem, ale soudě dle reakcí zúčastněných to byla řada zajímavých přednášek lamy Oleho, možnost klást mu otázky, přijmout útočiště, prostě příležitost být s učitelem a něco se naučit. Během doby, kdy Ole nepřednášel, ho navštěvovaly skupiny přátel hlavně z našich center – přicházely ukázat, co je nového, jak se rozvíjejí už zavedené projekty, stavby, plány do budoucna. Celkově byla atmosféra uvolněná, ne tak uspěchaná, jako když lama přijede na jediný večer a druhý den ráno už uhání do jiné země.
V neděli, když začala poslední přednáška, jsme svolali setkání týmu Triangle s tím, že nějak uzavřeme rok, který proběhl, a domluvíme se, co dál. Na setkání byla pozvána i Caty Hartungová. Někteří z nás už jevili známky únavy až vyhoření, a dokonce padala i rezignovaná prohlášení typu: „Necháme to mladým, ať si ten Triangle dělá někdo jiný, stejně ta spolupráce moc nefunguje…“ a podobně. Potom přišla Caty a říká: „Jste nějak frustrovaní, že? Tomu nerozumím – kurz se povedl, jste tady tým ze tří zemí, udělali jste řadu výstav, tak v čem je problém?“ Mluvila o tom, že když začínali s myšlenkou Evropského centra, všichni se tomu smáli, a teď přicházejí dary na koupi dokonce z Kolumbie. Že na začátku každé práce je investování sil do projektu, kterému věříme, že to není vždy lehké něco uvést do chodu, když se objevují překážky a problémy. Přirovnala to k práci lamy Oleho, když na žádost 16. Karmapy cestoval po Evropě a učil buddhismus: „Ole jezdil sám ve svém starém Volkswagenu, ve kterém i spával. Vždy ve městě vylepil sám plakáty a pak někdy přednášel i pro jednoho, dva lidi. Jak by to vypadalo, kdyby po jednom roce řekl Karmapovi: ‚Já to balím, to nefunguje?‘ Já jsem v devadesátých letech v Hamburku meditovala třeba i sama nebo s jedním člověkem, nebyl tam žádný rozvoj.“
Takže nám postupně došlo, že jsme odvedli dobrou práci a že máme chuť pokračovat. Další možnosti jsme sice viděli jen mlhavě, ale bylo stanoveno datum dalšího kurzu Triangle (8. - 9. října, pravděpodobně v polském Zhořelci /Zgorzelec/, pouze 14 km od Frýdlantu) a objevila se možnost uspořádat společné akce na Vyhlídkách (jihočeské centrum pro odosobnění), kde v dubnu proběhne první Evropský poklonový maratón. Takže projektu zdar!
Z materiálů od českých a německých přátel zkomponovala Veronika Černá